Jitka Kronychová

Před třemi roky jsem se o programu The 1.1 Diet dozvěděla od své kamarádky, která již v programu byla 3 měsíce. Rozhodla jsem se změnit svůj život a program vyzkoušet. Během několika měsíců se mi podařilo dát dolů přebytečná kila. Byla jsem nadšená a mé okolí nechápalo, jak se měním. Ke štěstí mi chybělo už jen vytoužené miminko. Cesta za ním byla trnitá, plná doktorů a hormonů, ale úspěšná. Jakmile jsem přestala kojit, věděla jsem, že se musím vrátit opět do kondičky, aby měl syn krásnou maminku a mohla jsem s ním dovádět na zahradě. Volba byla jistá... Zavolala jsem úžasné poradkyni Renatce a vrhla se po hlavě znovu do programu. Potřebuju mít nad sebou takzvaný bič a bez pomoci poradkyně bych takového výsledku nikdy nedosáhla... Nyní je v programu i můj přítel, je sice na začátku, ale jsem moc ráda, že se můžeme vzájemně podporovat. Lidem, kteří váhají, bych vzkázala ať nejsou skeptičtí a program The 1:1 Diet rozhodně vyzkouší. Rozhodně to stojí za to, jsem jedna z těch, které jsou tím důkazem... Je super znovu nakupovat menší konfekční velikost, cítit se dobře a hlavně udělat něco pro své zdraví, které máme jen jedno. Přeji všem odvahu, skvělého poradce jako mám já a úžasné výsledky.

Martina Hájková

Jmenuji se Martina, je mi 32 let a mám 2 syny. Řekla bych, že s váhou mám problém od mala. Občas mám v hlavě vzpomínku, jak jsem na prázdniny před 1. třídou u babičky, sedím v křesle, koukám na televizi a babička mi nosí jídlo, které samozřejmě jím, protože jinak by babička byla smutná. Pak si pamatuju, že si pro mě mamka po nějaké době přijela a zhrozila se, že mě babička vykrmila. Myslím, že se u mě v té době zasadilo semínko nějakého emočního přejídání. Musím ještě říct, že moje mamka i babička, držely celý život diety, babička měla několikrát Herbalife a mamka dělila jídlo na „kytičky a zvířátka“. Ale z mého pohledu s váhou neměly zas až takový problém. Celou školu, jsem si přišla jako to nejtlustější dítě ve třídě. Doma mi taky moc nepomáhali, mamka se mě snažila v jídle hlídat, když jsem si chtěla něčeho přidat, tak mi řekla, že už jsem snědla dost, že mi to musí stačit, no, ale já se pak potají dojídala, nebo jsem šla k babičce, kde bylo vždycky jídla dost a babička mi ho s radostí dopřávala. Jednou u nás byla návštěva a grilovali jsme, mohlo mi být tak 12, mamka mě zase peskovala ohledně jídla a teta jí říká: „Vždyť jí nech, ona z toho vyroste.“… Nicméně, když se ohlédnu a podívám zpětně na fotky, zase tak špatně jsem na tom nebyla, myslím, že problém je, že rodiče nás k pohybu nebo zdravé stravě moc nevedli, pamatuju si, že jsme se párkrát byli projet na kole, nebo, že jsme šli na procházku, ale aktivně nás ke sportu nikdo nevedl. Možná okolo mých 15 let, začala moje mamka cvičit doma aerobic a mě moc bavilo cvičit s ní, ale to netrvalo dlouho. Taky měli doma stále narážky na mojí váhu, Řeči typu: “Podívej se na sebe, jak vypadáš, takhle tě nikdo nebude chtít.“, nebo „Podívej se, jak ti zase narostl zadek, za chvilku se nevejdeš do futer.“ mi na sebevědomí moc nepřidávali, přitom když se kouknu na fotky okolo 15-18 let, tak jsem opravdu, tak hrozně nevypadala. Ještě musím říct, že jim to nijak nevyčítám, ani je za to neviním, být rodičem je těžké a člověk si to v tu chvíli nejspíš úplně neuvědomuje.

Bylo mi 19 let, když jsem poprvé stoupla na váhu a váha ukázala 108 kg, jenže problém se vyřešil sám, diagnostikovali mi mononukleózu a já musela držet přísnou jaterní dietu, takže jsem zhubla asi na 95 kg a když to šlo začala jsem k tomu zase cvičit podle videí na internetu. Potom jsem našla práci, a od rodičů se odstěhovala, a tam bohužel začal kolotoč nějakého emočního přejídání, pracovala jsem jako grafik v redakci magazínu pro stomatology, takže jsem měla navíc sedavou práci, můj pohyb byla jen cesta do práce a zpět a doma jsem navíc zajídala stresy z práce. Když jsem se ve 23 letech vdávala, moje váha ukazovala 117 kg, bylo to v létě roku 2015 a v tom samém roce, jen na podzim jsem se poprvé setkala s Renčou jako poradkyní, tenkrát mě k ní přivedla kolegyně z práce, která hubla s Cambridge. Renča mě zvážila a já měla 122 kg, nabídla mi, jestli chci hubnout jídlem a nebo zkusit produkty Cambridge. Já zvolila jídlo, takže mi doporučila stravovat se LowCarb a začít se hýbat. Nejdřív jsem jen změnila stravu a cvičila jsem doma podle videí, občas jsem před prací chodila na ranní plavání. Další rok na jaře jsem začala chodit, úplně jsem si chůzi a turistiku zamilovala. A shodila jsem 25 kg. Váhu se mi dařilo dodržovat a byla jsem celkem spokojená, ušla jsem i trasu dlouhou 50 km. Ke své poradkyni jsem pak přestala chodit, protože teď už to přece zvládnu sama, jak já se v té době mýlila…V roce 2018 jsme s mužem přišli o miminko a já začala znovu zajídat stres, takže šla váha o něco nahoru, věděla jsem, že musím začít zase něco dělat, další rok jsem si pořídila psa a začala s ním zase chodit, začala jsem znovu dodržoval LowCarb, který mi neuvěřitelně vyhovoval a hltala jsem o té stravě každý článek, knihu nebo video a váha zase klesla okolo 95 kg.

V roce 2020 jsem potkala nového partnera a s ním se mi podařilo otěhotnět. Bohužel jsem díky svému emočnímu jedení začala raketově přibírat, byl to stres z rozvodu, strach o miminko, protože už jsem o jedno přišla, a ke konci nedostatek pohybu. Při každé kontrole u gynekoložky jsem měla neuvěřitelný stres z toho, že váha pořád stoupá, moje paní doktorka mě uklidňovala, že se nic neděje, ale mě to ubíjelo. Když jsem šla rodit, moje váha ukazovala přes 150 kg, a porodní asistentky mi to daly tenkrát pořádně sežrat. Spousta lidí mi říkalo, že když budu kojit, tak to půjde samo, ale to se nestalo… Váha šla po porodu dolů, ale zasekla se na 142 kilech. Asi 8 měsíců po porodu jsem začala znovu hubnout, díky jídelníčku se mi podařilo se zhubnout na 136 kg, jenže potom jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. A váha zase letěla nahoru, k tomu se přidal problém jménem těhotenská cukrovka, měla jsem o něco vyšší glykémie na lačno, poslední část těhotenství jsem tedy dodržovala nízkosacharidovou stravu, ale váha stejně stoupla na 153 kg nejspíš i proto, že mě po chůzi opravdu hodně bolelo břicho a do toho jsem měla ostruhu na patě, takže chůze byla utrpení. 5 měsíců po druhém porodu jsem měla 147 kg a začala jsem na sobě zase makat. Počítala jsem si každé sousto v kalorických tabulkách, začala jsem chodit na procházky s kočárkem a posilovat doma s činkami. Podařilo se mi dostat na 127 kg, ale nakonec mě zapisování do kalorických tabulek spíše stresovalo a ani jsem to pořádně nedodržovala, přes léto jsem se i přestala hýbat, ztratila jsem motivaci…

A letos v lednu jsem narazila opět na mojí výživovou poradkyni Renču, zvala lidi do své motivační skupiny na Facebooku a já si řekla, to je super nápad, tam se přidám. Poté jsem napsala Renče o konzultaci s tím, že bych se chtěla chodit jen vážit, jenže moje váha byla 2 měsíce víceméně stejná, takže jsem se nakonec rozhodla, že vstoupím do programu The 1:1 Diet od Kroku 3. Váha šla opravdu krásně dolů, začala jsem opravdu aktivně chodit na procházky a začala jsem chodit cvičit i k Renče na TRX. A když mi Renča po několika týdnech nabídla, jestli se nechci přidat a být poradkyní, neváhala jsem ani na chvilku. Asi tou největší motivací, proč tohle všechno dělám jsou moje děti, chci jim jít dobrým příkladem, chci je vést ke sportu, dělat s nimi společné aktivity a hlavně chci, aby měli doma maminku, která bude šťastná a zdravá a ne někoho, kdo se utápí ve špatných náladách, celý den sedí na gauči, kouká na seriály a zajídá emoce. Chci, aby měli maminku, která s nimi půjde na různé atrakce a bude s nimi dělat různé aktivity, protože už se nebude bát, že se někam nevejde, nebo překročí nosnost…

Další motivací jsou pro mě svatební šaty, když jsem se poprvé vdávala, nemohla jsem si vybírat, v mojí velikosti měli jen jedny šaty. Chtěla bych si pořídit šaty, které se mi budou opravdu líbit a ne šaty, které na mě „zbydou“, protože mám velké číslo… A jelikož opravdu miluji chůzi, další můj takový cíl, je ujít znovu 50 km. Je pravda, že hubnutí začíná v hlavě. Ve chvíli, kdy si to člověk dokáže správně přecvaknout má skoro vyhráno. Program mi hodně pomohl v tom ujasnit si, co jíst, líbí se mi, že se krok po kroku člověk vrátí k „normálnímu“ stravování. Jídlo je chutné a snadné na přípravu. Emoční přejídání mi do toho bohužel občas hodí vidle, ale už teď vím, že jsem na správné cestě a snažím se na sobě pracovat každý den. Program The 1:1 Diet opravdu mění životy, alespoň mě se život změnil o 180°, přála bych to zažít každému, kdo třeba váhá, jestli je to pro něj ta správná cesta. Neváhejte a jděte do toho! Martina

Jaroslav Krebs

Jmenuji se Jára a můj příběh je o tom, jak jsem dokázal změnit svůj život k lepšímu. Všechno začalo v červenci, kdy jsem se rozhodl zhubnout. Byl jsem se sebou nespokojený – fyzicky i psychicky – a věděl jsem, že potřebuju změnu. Můj zdravotní stav byl špatný a já už se na to nemohl dívat. Když jsem začal hubnout, byl jsem poctivý v dodržování jídelníčku. Zvolil jsem si jasný režim a šel do toho naplno. Jídlo jsem měl pod kontrolou, držel jsem se plánu a kila šla krásně dolů, díky výživovému programu The 1:1 Diet. Byl jsem překvapený, jak rychle jsem viděl výsledky, a to mě ještě více motivovalo pokračovat. Na podzim jsem začal běhat, což mi nejen pomohlo zlepšit fyzičku, ale i psychiku. Krátce nato jsem přidal i silový trénink a pravidelně cvičil. Jenže přišly Vánoce, a tehdy mě zasáhl obrovský zlom – rozešla se se mnou partnerka. Byl to pro mě těžký moment, ale rozhodl jsem se, že se nevzdám. Naopak, rozhodl jsem se pokračovat a postavit svůj život na nových základech. Po Vánocích jsem se ještě více ponořil do pohybu. Začal jsem hrát hokej a fotbal, což mi dodalo další motivaci pokračovat. Postupně jsem zhubnul 35 kilogramů tuku a nabral 3 kilogramy svalů. Každý krok vpřed mě jen utvrzoval v tom, že jsem na správné cestě. Jedním z vedlejších úspěchů bylo i to, že jsem přestal kouřit a úplně vynechal alkohol. Dnes jsem šťastný a spokojený. Pravidelně cvičím, starám se o stravu a mám jasné cíle – mimo jiné dosáhnout velmi nízkého procenta tělesného tuku. Jsem pyšný na to, co jsem dokázal, a nikdy se nechci vrátit ke svému starému já.

Petr Machara, 35 let

V dnešní době jsme všichni usazováni do komfortní zóny, která konzumnímu systému maximálně vyhovuje. Bohužel. Člověk je tvor přirozeně líný a moderní, doba mu umožnila být ještě línější než kdy v minulosti. Trávit svůj život v komfortní zóně je dnes velmi jednoduché. Proč by se tedy líný človíček chtěl z takového pohodlí vymanit?

Nadváha, obezita a s nimi související chronická onemocnění včetně nemocí pohybového aparátu bereme jako samozřejmost, která patří k modernímu způsobu života. Popravdě se přiznám, že ani já nebyl výjimkou.

Každý ale může prozřít a najít si cestu, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Mně se to povedlo. Nejprve se muselo sejít několik faktorů. Pro mě to byl můj zdravotní stav a naléhání hned několika doktorů, měl jsem dost omezené pohybové možnosti, ale hlavní motivací pro mě byla moje dcera, pro kterou jsem chtěl být spíš dobrým otcem než hekajícím „dědou“. Se svými 130 kily živé váhy jsem si připadal spíš jako 80tiletý důchodce se všemi možnými neduhy. Pokud se dostanete do podobné fáze jako já a řeknete si dost, tak máte z půlky vyhráno. Důležité je najít odhodlání a hlavně motivaci něco se sebou dělat.

Pak začíná ten druhý boj a to je boj s informační tsunami, která se na vás začne valit. Všude na vás vyskakují všelijaké inzeráty na diety, rychlé hubnutí a chápu, že když jste to nikdy v minulosti neřešili, dost snadno se v tom ztratíte. Tady se můžete snadno spálit a celé snažení tak zruinovat tím, že skočíte na první inzerát, co na vás vyskočí.

Hubnout totiž sami bez doporučení lidí, kteří měli dobrou zkušenost, může dopadnout špatně. I já měl pár podobných zkušeností a vždy mě to jen odradilo v další snaze o hubnutí a pěkně mě to usadilo zpátky do komfortního křesílka ze sádla s novým argumentem: proč? hubnout nebudu!

Jestli chcete najít tu pravou cestu, musíte jít na to s odbornějším přístupem. Mě zachránilo to, že jsem oslovil Renatu Dufkovou, výživovou specialistku, které mě přijala takového, jaký jsem s veškerými šílenými návyky a začala se mnou pracovat. Pokud máte takové odhodlání jaké já a najdete člověka fundovaného, který vám dokáže poradit, stačí už poslední ingredience jak celou barieru nezdravého životního stylu prolomit. Tím je vůle a umět se zakousnout. Je mi jasné, že pokud jste se už několikrát spálili, tak téhle důležité hybné energie už ve vás moc není. Ale jedno musím přiznat, tohle opravdu neskutečně dobře funguje! Takže se zakousněte a poslouchejte rady člověka který vás povede. Důležité je být hlavně maximálně upřímný jak k poradci, tak i k sobě samému. Pokud nad tím vším začnete přemýšlet a dostanete se do mé finální fáze hubnutí, tak zjistíte že ta komfortní zóna ve které jste tak dlouho byli, je jen hrozně těsná bublina, která když praskne a vy z ní vylezete, tak zjistíte jak může být nejen jídlo, ale i pohyb a vše okolo pestrobarevné a pokaždé jiné. Najednou budete spokojenější a zároveň i příjemnější na své okolí. Hlavně si uvědomíte, že na začátku jste TO označovali za "Dietu" ale v podstatě je to váš nový životní styl. Benefity, které se vám najednou objeví, jsou k nezaplacení a nenecháte si je už sebrat žádným "mekáčem" apod. Takže pokud uvažujete, že využijete tento skvělý program The 1:1 Diet, tak za mě do toho hned naskočte a zakousněte se. Opravdu to za to stojí. Nepoznal jsem nic a ani nikdo jiný z mého okolí, co by bylo tak efektivní! Je to jen o vás a o vaší vůli propíchnout tu bublinu komfortní zóny a vymanit se z otroctví konzumní společnosti. Začněte konečně žít nejen pro sebe, ale i pro svoji rodinu bez výmluv.

Hana Bali Šoltésová, 30 let

Ahoj. Jmenuji se Hanka a je mi 30 let. 

Když mi bylo necelých 20, byla jsem pěkně kulatá! Tehdy jsem se seznámila s programem Cambridge Diet, dnes The 1:1 Diet. Do 20 jsem zvládla shodit 22 kg. Naučila jsem se jíst, hýbat a váhu si držet až do otěhotnění. Pak jsem nabyla dojmu, že se můžu cpát sladkým a nabrala až hrůza! Po porodu, jakmile mi to poradkyně dovolila, jsem okamžitě naskočila zpět do programu, abych se co nejdříve vrátila do formy a s tím spojené dobré nálady!

Na mateřské to šlo krásně. Měla jsem čas na dceru i na sebe a užívala si dobrý pocit bez nutnosti cokoliv zajídat. Problém s časem nastal při návratu do pracovního procesu. Času se mi najednou nedostávalo, přestala jsem cvičit, řešit jídlo a váha mi nepozorovaně utekla kamsi, kde jsem opravdu nechtěla být. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, než jsem si uvědomila, kde jsem, jak vypadám a že takhle to nechci. 

Můj třetí redukční režim se odehrál letos na jaře. Opět jsem se vrátila na svou váhu a opět je mi dobře. Přestože jsem za posledních 10 let 2x přibrala, soutěžím v kategorii DRŽÁK ROKU. Za posledních 10 let jsem totiž víc než 80% času držela a to se mi zdá skvělé. Navíc jsem důkazem toho, že občasný výkyv se dá velmi dobře řešit s pomocí programu a že dlouhodobá spolupráce klient - poradce je nekonečně důležitá!

Mimochodem po naťuknutí mé poradkyně jsem se letos z více důvodů stala sama poradkyní a bude to pro mě velkou motivací už ze své cesty nesejít.

Blanka Veselá, 47 let

Jmenuji se Blanka Veselá, je mi 47 let, jsem mamina na plny úvazek, neboť máme postiženého syna.

K programu The 1:1 Diet jsem se dostala úplně náhodou, a to tak, že jsem doprovázela kamarádku na její první návštěvu k Renče. Mě samotnou vlastně hubnout předtím moc nenapadlo, byla jsem skeptická. Po všech svých neúspěšných předchozích zkušenostech s různými dietami jsem byla „nevěřící Tomáš“. Přesto jsem se do toho pustila. 

Začala jsem krokem 3 a u něj jsem zůstala po celou dobu hubnutí. Jaké pro mě bylo překvapení, když šla opravdu kila dolu :-) Hurá, sláva ono to vážně funguje! Začala jsem i cvičit. Nechala jsem se přesvědčit a vyzkoušela TRX. Vyměnila auto za své nohy. Kam to bylo možné jsem začala chodit pěšky. Cítím se v novém těle mnohem líp a vždy mě potěší, když si někdo všimne a obdaruje mě pochvalou :-)

Nebylo vždy snadné odolat různým nástrahám v podobě dobrot, které jsem měla tolik ráda. Největší potíž mi dělalo vypít tolik tekutin, a omezit kávu s mlékem, vyřadit čokoládu. Když ale vidíte výsledky, tak se takových dobrot člověk vzdá snáz.

Letos jsem si užila krásnou dovolenou v Egyptě, dokonce v dvojdílných plavkách, jupiii. To se mi roky nestalo! V programu pokračuji, ještě mám v plánu pár kilíček dát pryč. Jsem ráda za to, že mě kamarádka přivedla k Renče a Renče děkuji za její rady, pomoc a trpělivost, protože ne vždy jsem byla vzorně poslušná. Cítím se tak skvěle, že bych to přála každému, kdo váhá.

Romana Doležalová, 51 let

Dobrý den, jmenuji se Romana Doležalová, je mi 50 let a bydlím na severu Čech v pohraničním městě jménem Varnsdorf. The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan jsem poznala cca v roce 2012, kdy jsem se pokoušela hubnout po přibrání díky tomu, že mi přestala fungovat štítná žláza. Tehdy jsem díky programu a skvělé poradkyni paní Renatě Valčíkové nyní Dufkové shodila. Váhu si stále udržuji od roku 2012. Díky The 1:1 Diet vím, jak se svým tělem pracovat, vím, že musí být větší výdej než příjem. Tento program mě naučil vyváženě jíst, dodržovat pitný režim a hlavně vnímat sama sebe. Každý rok si dávám The 1:1 Diet jako detox a nastartování nové sezóny. Díky vnoučkovi chodím na dlouhé procházky a snažím se hýbat. The 1:1 Diet mi dodala sebevědomí a všem vřele doporučuji.

Alexandra Doležalová, 25 let

Dobrý den, jmenuji se Alexandra Doležalová, je mi 25 let a bydlím na severu Čech v malém městě jménem Varnsdorf. V současné době jsem na mateřské dovolené, mám syna Peťu, kterému je 21 měsíců. The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan jsem poznala díky mojí mamince zhruba před 8 lety, měla úžasné výsledky a tak i já program vyzkoušela.. Byla jsem nadšená! V lednu roku 2019 jsem otěhotněla a v těhotenství přibrala a proto jsem se opět rozhodla s The 1:1 Diet hubnout.

S mojí úžasnou poradkyní Renčou Dufkovou jsem k hubnutí s The 1:1 Diet přidala i pravidelné cvičení. Kombinace produktů a cvičení mi pomohlo nejenom shodit přibraná kila z těhotenství, ale hubnu dál a nyní mám nižší váhu než před těhotenstvím. The 1:1 Diet mě naučila správným stravovacím návykům a pravidelnému pitnému režimu a hlavně mi rozhodně vrátila sebevědomí, chuť do života a cítit se skvěle.