Jmenuji se Jana Pilečková, říká se mi Janča, Anka, Janička, záleží, s kým zrovna jsem. Vyrůstala jsem ve městě Chomutov, které se nachází na severozápadě Čech. Myslím, že jsem vždy byla učenlivá, přátelská, empatická holka už od puberty. Ráda jsem trávila čas se svou rodinou, přáteli a poznávala nové lidi.
Musím říct, že jsem dlouho neřešila a neviděla to, jak vypadám. Už od mala jsem byla silnější, otylejší a oplácanější než vrstevnice okolo mě. V průběhu základní školy jsem se setkávala s nepříjemnými pohledy a výroky spolužáků okolo mě, ale nic jsem si z toho v té době nedělala (nebo jsem si to aspoň myslela). Po základní škole jsem začala chodit na zdravotnickou školu, současně jsem zjistila, že mám hypofunkci štítné žlázy a nějaká část mé obezity je zapříčiněna právě touto nemocí. Začala jsem se za podpory mé skvělé mamky lépe stravovat, začala jsem chodit 2x týdně na zumbu. Musím uznat, že váha nějakou dobu šla dolů a měla jsem z toho radost. Období středoškolské bylo však velmi krušné, alkoholické a divoké. Takže moje shozená kila byla velmi rychle nahoře. Na vysoké škole tomu nebylo jinak. Hodně učení, málo času, stres ze zkoušek. Bylo nejjednodušší jíst fast foody, pít hodně kafe a málo vody, zajít na pivo, jíst levně ve formě čínských polévek, rohlíků a sekané. Pohybu v té době taky nebylo moc, takže to s mou psychikou, váhou a celkovou vyrovnaností šlo velmi rychle z kopce. Snažila jsem se zoufale se sebou něco dělat. Chvíli jsem si hrála s myšlenkou, že to nemá řešení. Že budu navždy silná, nebudu hezká, nebudu si moct obléknout, co chci, budu mít špatnou pleť, budu se stydět jít na koupaliště a budu se před ostatními přetvařovat, jak jsem šťastná a spokojená, uvnitř však budu brečet a křičet zoufalostí.
Nejtěžší období nastalo, když jsem se přestěhovala po vysoké škole do Prahy. Nové město, nové lidi, nová práce, noví kolegové. Tehdy jsem si říkala NOVÁ JÁ. Představte si letní den, venku svítí slunce a je 30 stupňů. Ideální den na koupaliště, procházku nebo na kafe s kamarády. Kde jsem ho strávila já? Na gauči, koukala na seriály, s hamburgerem v ruce a coca colou bez cukru. Když jsem se rozhodla jít ven, tak následovalo dlouhé rozhodování, co si vzít na sebe, abych se moc nepotila a zároveň abych toho na sobě moc neodhalila. V koupelně následovala další část příprav, protože mi moje obezita dost kazila obličej, který byl plný akné, tudíž make-up byl naprostou nutností, abych vůbec vyšla ven. Konečně jsem vyšla ven, make-up na mém obličeji se roztékal, stehna se mi třela jako o závod a tehdy jsem si poprvé všimla toho, že nemůžu dýchat. Můj dech byl rychlý, tváře jsem měla rudé a zpocené. “Co se děje?” říkala jsem si v duchu. Moc dobře jsem věděla, co se děje. Už je to se mnou opravdu zlé. Je mi 26 let a nedokážu ani normálně vyjít ven, aniž bych se nestyděla za každý svůj pohyb. Při návratu z venku jsem se postavila před zrcadlo ve spodním prádle a dostala jsem šok. Konečně jsem viděla to, co jsem dlouhé roky odmítala a nechtěla vidět. Byly Vánoce roku 2022 a konečně jsem si řekla, že s tím hodlám něco udělat! Inspirací pro mne byla herečka Anežka Rusevová, kterou sleduji na Instagramu a všimla jsem si její rychlé a úžasné proměny. Tehdy jsem poprvé narazila na program The 1:1 Diet Musím uznat, že jsem ze začátku byla trochu skeptická a nedůvěřivá. Bála jsem se toho, že je to jen další společnost, která z vás chce akorát dostat nehezké částky peněz, vnutí vám své produkty a ničemu vás nenaučí. Nicméně jsem se rozhodla do toho jít a 2. 1. 2023 jsem měla svou první schůzku s výživovou poradkyní Lenkou Smržovou, která sídlí na Hradčanské. Lenka Smržová na mě působila velmi mile, přátelsky a otevřeně. Na první schůzce jsem se velmi styděla, bála jsem se a nechtěla jsem se nikomu svěřovat se svými bolestmi. Lenka Smržová si velmi rychle získala mou důvěru. Cítila jsem z ní takový klid, teplo na duši a souzněnost. Začala jsem si brzy uvědomovat, že je tam pro mě. Mohu se jí s čímkoliv svěřit a dočkám se pochopení. Představila mi celý program, vysvětlila vše, co jsem potřebovala vědět. Souhlasila jsem, že do toho společně půjdeme. Na návštěvu jsem chodila každý týden, kdy jsem se zvážila a zjistila svou váhu, tuk, svalstvo i vodu v těle. Lenka Smržová mi i každý týden kontrolovala obvod okolo prsou, břicha, stehen a rukou.
Program mě naučil čtyři základní věci, které si ponesu celý svůj život:
PRAVIDELNOST - Nevěřila bych, že pravidelnost stravy bude pro mě takovým nadlidským úkolem. Protože jsem zdravotní sestra, tak jsem se musela naučit i rozložit jídlo do celého dne, když jsem měla například noční službu. Zpětně si uvědomuji, že pravidelnost je klíčová. Tělo i svou mysl učíte pravidelnosti.
VODA - Další osobní výhra pro mne bylo naučit se pít vodu. Ano, nikdy jsem vodu nepila. Jen coca colu bez cukru, ledové čaje, kávu, energy drinky. Voda mi nikdy nechutnala, musela jsem pít něco sladkého a nejlépe perlivého. Dnes je voda moje závislost.
POHYB - Prvních pár měsíců to bylo s pohybem velmi těžké. Každý den mě čekala minimálně půlhodinová procházka svižnějším tempem. Postupem dní, měsíců a kil dolů chůze začala být snazší, příjemnější a naplňující. Tělo jako kdyby mi zaplavila nová vlna obrovské energie, která už nikdy nezmizí. Chuť dělat nové věci, učit se sportům, zdolávat vrcholy, běhat, plavat atd. Dnes si neumím představit den bez pohybu
NEBÝT NA TO SAMA - Partnerství mezi klientem a poradcem v tomto programu mi přijde jako nejdůležitější vůbec, proto ho zmiňuji až jako poslední. Myslím si, že myšlenka toho, že v tom člověk není sám a má vedle sebe někoho, kdo ho podrží, pomůže, vysvětlí a poradí, když je v koncích je naprosto jedinečná součást programu The 1:1 Diet. Je to zároveň forma koučinku, vedení a jisté zdravé drezury vás samotných, kdy si nastavujete pravidla, která vám program zjednoduší a zpříjemní. Bez Lenky Smržové bych dnes nebyla tam, kde jsem. Byla mi koučkou, kamarádkou a parťačkou zároveň. Neméně důležitou osobou byla Marcela Kabrdová, která byla v programu The 1:1 Diet společně se mnou, takže jsme se navzájem podporovaly. Ani nevím, kdy mi došlo, že způsob mého stravování, pravidelnost, voda, pohyb a pozitivní myšlení se stalo mým životní stylem a láskou. Má cesta ale ještě není zdaleka u konce. Čeká mě zpevňování a formování mé postavy, nalezení mého stylu oblékání, učení sportům, které jsem nemohla kvůli váze provozovat. Zdolávání kopců, výšlapy po našich i zahraničních horách. Objevování nových míst, cestování po hlavních městech evropských států. Objevování nových jídel, zahraničních kuchyní. Budu konečně dělat a objevovat, protože můžu a hlavně díky programu The 1:1 Diet CHCI.