Eva Hosnedlová, 41 let

Za mě velká spokojenost. V záři jsem s rodinou zvládla výšlap na Sněžku a nefuněla jsem už na začátku. Začala jsem víc jezdit na kole a chodit víc pěšky.

Už jako malá jsem byla oplácané dítě. Od dětství jsem poslouchala, že nemám být po kom hubená. Tak jsem svoji silnější postavu připsala genům a nějak ji neřešila. Zůstanu tlustý trpaslík – mám jen 157 cm.

Poprvé jsem váhu začala řešit ve 23 letech. Začala jsem bydlet s přítelem a pracovat v kanceláři. Najednou jsem se nevešla do loňských letních kalhot. Problém se za čas vyřešil sám. Přišel rozchod s přítelem a kila sama odešla. Občas jsem zkusila nějakou dietu. Vyzkoušela jsem čaj na hubnutí. Zhubla jsem 2 kg. Jupí!!!  Ale dlouho mi to nevydrželo. Pak jsem zkusila výživovou poradkyni, ale výsledek se nedostavil. Nevyhovoval mi styl vedení. Smířila jsem se s tím, že budu oplácaná ženská. Partner mě takovou poznal a nenaznačoval, že by mu to vadilo.

Přišlo 1. těhotenstvíjsem přibrala. Nějaká kila šla dolů, ale něco přece jen zůstalo. V 2. těhotenství opět přibrala. Tentokrát šla všechna kila dolů během šestinedělí. Ovšem během rodičovské „dovolené“ jsem zase nějaká kila nabrala. Pak přišel rok 2021 a v únoru jsem oslavila 40 let. A začalo se něco dít. První věc, co mě začala nahlodávat, že je potřeba s kily něco dělat, byla koupě nových kalhot vel. 48 to jsem nikdy neměla. Úplně jsem se v kabince lekla. Druhá byla fotka z „oslavy“. Kdo je ta velryba v mém oblečení???

V této době už kolegyně z vedlejší kanceláře nějakou dobu byla na programu „The 1:1 diet“ a kila šla dolů. Já stále váhala. Kolegyně mi řekla o akci Huben. Duben se blížil ke konci a já se rozhodla, jdu do toho!!! Bohužel kvůli covidu nemohlo proběhnout měření. Jen jsem dostala instrukce a vybrala si první produkty. O víkendu mě čekala ještě velká rodinná oslava. Když jsem se zmínila, co mám od pondělí v plánu, tak se mi moc podpory nedostalo a většina si ze mě utahovala. Důležité je, že manžel mě v tom podpořil. Přišlo pondělí a první snídaně v kroku 2. Předtím ještě domácí vážení, fuj.

Začátky byly těžké. Zvyknout si na velikost porcí bylo náročné. Držela jsem se info letáčku a zeleninu a bílkovinu jsem si pečlivě vážila. Další návštěva centra už mohla proběhnout se vstupním vážením a já se dozvěděla, jak na tom jsem. Některé info mě moc nepotěšili. Ale moc mě povzbudila váha. Ono to snad i funguje!!! Z každé další návštěvy centra jsem odcházela s vědomím, že váha je zas o nějaké to kilo nižší a se spoustou další motivace. Sama jsme na sobě změnu moc nepozorovala. Nosila jsem loňské šaty a kalhoty se šňůrkou, tak mi ani nepřišlo, že se mi mění postava. V červenci jsem si začala změn všímat a na konci července jsem už měla problém. Jedu na výlet a nemám co na sebe. Kraťasy mi padají a pásek nemá víc dírek!!! Problém s páskem jsem vyřešila šátkem a po výletě si jela koupit nové oblečení. Ale nějak mě opouštěla vůle pokračovat dál. Nějak jsem se zasekla a motivace mi moc nepomáhala.

Toto se vyřešilo srpnovou týdenní dovolenou ALL-In u moře. Řekla jsem si, že se nebudu omezovat a dám si co budu chtít. Ale i tak to bylo jiné než dřív. Víc jsem si vybírala a necpala do sebe úplně vše. Dovolenou jsem si užila. A na vážení po dovolené pro mě dobrá zpráva. Nepřibrala jsem. Ba naopak, bylo ještě pár deka dole. To mě motivovalo dál. S podzimem jsem postupně prošla všemi kroky a před Vánoci jsem byla u konce. Za mě velká spokojenost. V záři jsem s rodinou zvládla výšlap na Sněžku a nefuněla jsem už na začátku. Začala jsem víc jezdit na kole a chodit víc pěšky. Jiné sporty mě nikdy moc nebavily. Možná kdybych cvičení víc zapojila, zhubla bych víc a měl ještě lepší postavu. Kdo ví...