Michal Krčmář, 39 let

Stouplo mi zdravé sebevědomí, se kterým dokážete zázraky a uděláte kroky, které byste jindy neudělali nebo se k nim s těží odhodlávali.

Psal se rok 2007. Zlomový rok v příběhu mého těla. Do té doby aktivní sportovec, hokejový brankář, aktivní gymnasta i učitel tělesné výchovy. Pak to přišlo. Pád na lyžích, zranění kolenou, nepravidelná strava a pohodlný život. Během jediného roku moje váha vystoupala o dvacet kilo a já to neviděl. Nevidělo to ani nejbližší okolí nebo mi nikdo nic ze zdvořilostní úcty neříkal. A měsíce ubíhaly. Až můj tehdejší automechanik z malého severočeského městečka, který mě viděl po roce, řekl větu, která mi jeho chraplavým hlasem zní v uších dodnes: „Ty máš sedavý zaměstnání, co, mladej?“ Pak mi to došlo. Proč se mi tak rychle mění šatník? Proč se spokojím s plným talířem halušek se vypečenou slaninou pozdě večer, dobrým točeným pivem a jinak přes den jíst nepotřebuji? Vždyť jsem byl poloprofesionální sportovec a nikdy jsem problémy s váhou neměl!

Co se to stalo? Co je najednou jinak? Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí. Je to věkem, je to vývojem těla, je to genetickými dispozicemi? 

Moje paní, kterou jsem si přitáhnul do Prahy z Brna, protože v Brně jsou aspoň hezký holky, když už nic jiného, mi poradila The 1:1 Diet, se kterými měla osobní zkušenost právě v moravské metropoli. Popsala mi celý princip programu, dohledala mi nejbližšího poradce, detailně prošla recenze a já se rozhodl paní Markétu Vránovou kontaktovat. Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Nervózně jsem odjel na první schůzku s myšlenkou „Co já tam budu dělat, vždy je to přece pro ženský, jestli tam někoho potkám, hanbou se propadnu…“ Obavy byly zbytečné. První setkání bylo příjemné, přátelské a pečující. Poprvé jsem byl na InBody, o kterém mi vyprávěl kamarád z Karlových Varů, že s tím můžu machrovat, poprvé mi někdo jasně řekl, že jsem „over“ (nebo spíš ovar) a nastavil mi plán. Byl jsem skeptický. Zbytečně! Po týdnu jsem přišel znovu a byly vidět výsledky. Po týdnu znovu, další týden znovu. Měl jsem radost a obával se už jen tradičního jojo efektu. K mému překvapení se i přes opakovanou měsíční pauzu nedostavil. Důvodem byl pohyb. Program The 1:1 Diet je skvělý, chutná, ale bez pohybu to prostě nejde! Nachodil jsem každý víkend téměř 30 km pěšky s kočárkem, třikrát týdně chodím do fitka v Březiněvsi na kruhový trénink s trenérkou a občas si na pár minut zaběhám na páse. Mám radost. 

A víte, co je na tom všem nejlepší? Ne ten pocit z lepší vizáže i úsměvu, z hezčího oblečení nebo občasného sympatického mrknutí osoby druhého pohlaví. Daří se mi pracovně. Koupil jsem si poprvé oblek konfekční velikosti a osobně si všímám rozdílu, kdy lidem je mnohem příjemnější se setkávat se štíhlým člověkem než s týpkem, pod kterým na 90 % praskne kancelářská židle. A dokazují to i statistiky uzavírání obchodních smluv, podle kterých štíhlí lidé uzavřou obchod o 47 % pravděpodobněji než obézní. Pod to se můžu podepsat. Stouplo mi zdravé sebevědomí, se kterým dokážete zázraky a uděláte kroky, které byste jindy neudělali nebo se k nim s těží odhodlávali. Moje dcerka udělala před týdnem první krůčky do života. Její táta udělal obrovský krok. Děkuji Markétě Vránové, děkuji své paní a děkuji především sobě a svojí intuici.